Matka se od dělnic a trubců vzhledově odlišuje velmi zřetelně. Je větší, ale není naopak celkově tak široká jako trubec. Její dlouhý, dozadu se zužující zadeček se podobá spíše vosímu, pohyby matky jsou pomalejší a rozvážnější. Ve srovnání s délkou těla má křídla relativně kratší než dělnice nebo trubec, absolutně je ale má delší než dělnice.
Ve včelím společenství je její úlohou klást vajíčka pro rozmnožení všech tří kast.
 
Je proto jedinou dokonalou samičkou v celém včelstvu. Podíl matky na rozvoji včelstva a jeho výkonnosti je jednoznačný, zejména při náhradě létavek v letních měsících v době snůšky. V květnu - červnu proto klade 1 200 až 1 500 vajíček denně. O množství nakladených vajíček rozhodují včely krmičky množstvím dodané potravy - mateří kašičky (1500 vajíček denně = dvojnásobek váhy matky). Za celý život naklade kolem milionu vajíček. Na každé vajíčko připadne kolem deseti spermií. Abychom takového výkonného pohlavního jedince vychovali nebo získali, musíme splnit následující podmínky: vývoj v přirozených podmínkách, dostatečné oplození a dostatečné krmení matky doprovodnými včelami. Za těchto podmínek žije matka 3 až 4 roky.
 
Matka se stejně jako dělnice vyvine z oplozeného vajíčka, které je ale nakladeno do mnohem větší buňky matečníku (přesně do matečníkové misky). Vylíhlá larva dostává zvláštní potravu (je krmena mateří kašičkou produkovanou hltanovými žlázami dělnic) díky níž se vyvine za 16 až 17 dnů od nakladení vajíčka v matku (samičku) s plně vyvinutými pohlavními orgány. Naopak nemá vyvinuty orgány ke sběru medu ani hltanové žlázy, musí být krmena včelami.
 
Po týdnu po vylíhnutí se po několika orientačních proletech vydává na snubní let. Neoplodní-li se matka co nejdříve po tom co se vylíhne (vinou počasí, nebo nedostatkem trubců) stane se trubcokladnou. Stejně tak při vyčerpání zásob spermatu.
 
Matka produkuje látku (feromon = mateří látka) s jedinečnou vůní pro každou matku. Včely se matky dotýkají tykadly, přejímají tuto látku, udržují ji ve své vonné žláze (pod předposledním článkem zadečku) a předávají ji ostatním. Pokud tato látka ve včelstvu koluje, je včelstvo klidné. Vyprchá-li tato látka, včely se rozbíhají a jsou neklidné (po několika minutách po ztrátě matky). K vlastním i cizím včelám se chová matka stejně. Při napadení se nebrání, ale snaží se utéci. Útěk většinou končí v tzv. smrtonosném klubku, při kterém matku jsou schopni udusit i vlastní včely např. při stresu. Proti cizím matkám používá žihadlo. Obyčejně v takovém souboji vítězí mladší matka. Vylétne-li matka z úlu ihned se orientuje a je schopna se vrátit. Proto, když vylétne např. při prohlídce včelstva, je nutno odstoupit a s uzavřením úlu počkat až se vrátí. Pokud byla vychována v době rojení říkáme ji rojová. Pokud si včely matku vymění bez rojení jedná se o matku z tiché výměny. Veškeré pokusy s přirozeným oplodněním matek v zajetí skončily bezúspěšně. Tzv. oplozovací stanice, které měli zajistit čistokrevnost oplození vybranými trubci jsou realizovatelné pouze na opuštěných ostrovech daleko v moři. Jediným způsobem, kterým lze zajistit čistokrevnost oplození je umělé oplození odebraným spermatem. Takto oplozené matky slouží pouze k udržení genové čistoty, nedávají uspokojivé snůškové výsledky. Spojení matky s větším množstvím trubců v přírodě zabraňuje příbuzenskému páření (imbredizaci). Díky partenogenezi jsou trubci geneticky shodni s matkou. Z toho vyplývá, že matky přirozeně spářené vychované z plodu uměle inseminovaných matek produkují čistokrevné trubce. Proto u včelstev s matkami F1 podporujeme chov trubců. Včelstvo bez matky je osiřelec. Ten na jaře přijme jakoukoliv matku. V létě a na podzim ji zabijí.   
 
Snubní let a umělá inseminace  
Asi 8 až 10 dnů po vylíhnutí opouští matka úl, aby se vydala na svůj snubní let. Před tím podnikla lety orientační, aby se seznámila s okolím. Při snubním letu získá pářením spermie od přibližně 10-ti trubců. Jsou uchovány v semenném váčku, kde při zásobování kyslíkem a zajištění výživy vydrží po dlouhé roky. Pokud nebyly spotřebovány dříve, zahynou až při smrti matky. V posledních letech byla metoda umělého oplozování matek zdokonalena. Používá se při tom zcela sterilní čisté zařízení, dále je potřebná zručnost a dlouholetá praxe inseminátora. Výhodou metody je to, že použitím spermií trubce z vybraného včelstva můžeme dosáhnout cíleného křížení. U výběrových chovů je to nezbytné. Nesmíme ale zapomenout na to, že při eventuální příbuzenské plemenitbě může dojít k negativním jevům, např. k mezerovitosti plodu. Při přirozeném oplození k tomu může dojít jen stěží.   
 
Kladení vajíček  
Dva až tři dny po úspěšném oplození (přirozeném nebo umělém) začíná matka s kladením vajíček. proces jejich uzrávání je dokončen okamžiku, kdy projdou z vejcovodu do pochvy a jsou tam oplozena. Ze semenného váčku se uvolní několik spermií, které proniknou na ztenčeném místě stěnou vajíčka. Dělnice i matka se mohou vyvinout pouze z vajíčka oplozeného. Matka ale může klást i vajíčka neoplozená. Z těch se líhnou trubci. Dochází k tomu od března - dubna až do června - července; před a po tomto termínu klade zpravidla pouze vajíčka oplozená. Kladení neoplozených vajíček jí umožňuje svalová semenná pumpa, která je součástí chámovodu. Tou může spermie přemístit do pochvy, nebo je naopak v semenném váčku zadržet. Předníma nohama měří průměr buňky; podle toho se rozhodne, zda vajíčko bude nebo nebude oplozeno (buňky pro trubce jsou větší). Matka může klást oplozená vajíčka do dělničích buněk a neoplozená do trubčích buněk střídavě během několika málo sekund; není dosud plně objasněno, jakým způsobem se tak rychle spermie z pochvy ztratí.   
 
 
Vývoj plodu 
 
Vajíčko nakladené matkou je přilepeno svým úzkým koncem pomocí lepkavého sekretu na dno buňky. Přinejmenším stojí vajíčko víceméně kolmo ke dnu buňky alespoň po kladení. Při pozorování zakladeného plástu vypadají čerstvě nakladená vajíčka jako bílé tyčinky. Délka vajíčka je 1,3 až 1,8mm. Během tří dnu se vajíčko víc a víc naklání, až leží na dně buňky a vylíhne se z něj larva.   
 
Larva (stočená larva)  
V této fázi nastává doba intenzivního krmení. Nepatrný, asi 1 až 1,5 mm dlouhý stočený červíček, ležící na dně buňky hltá dodávanou potravu, takže brzy těsně vyplňuje dolní část buňky. Hmotnost larvy je v 1. dnu 0,3mg., 6. den již 1,2 mg (larva dělnice). Přes intenzivní krmení larvy nevyměšují exkrementy. Larva se poprvé vykálí až po skončení příjmu potravy na konci larválního vývoje. Po 24 hodinách svléká larva pokožku, kterou během růstu vymění celkem čtyřikrát.   
 
Napřímená larva, zavíčkování  
Na dně buňky nemá stočená larva nakonec dostatek prostoru. Proto se napřimuje, takže vyplňuje prakticky celou buňku. Dalším krokem je zavíčkování buňky. Včely začnou víčkovat buňku, když se larva vykálí. Včely k tomu používají pórovitě zpracovaný vosk, který odebírají ze ztluštělých okrajů buňky. Víčka jsou zřetelně vypouklá ven, což je podstatně výraznější u trubčího plodu. V tomto stadiu vylučují napřímené larvy svůj trus, který dosud hromadily v těle. Má podobu malých nažloutlých chuchvalečků a zůstává na dně buňky. Po zavíčkování je larva v klidu, obrácená hlavou k víčku.   
 
Kukla  
Po zavíčkování buňky se larva zapřádá do zámotku - stadium předkukly, předkukla se ještě jednou svléká. V této klidové fázi probíhají v těle larvy pronikavé změny, které postupně vedou až k vyvinutí hotové včely. Vzpřímená larva se změní na kuklu podobnou dospělé včele: je ale nevybarvená a křídla mají podobu pahýlu. Během změn vyniknou (zbarví se) oči. potom zhnědne hrud' a nakonec i zadeček. Po posledním svlékání se rozprostřou i křídla. Nyní zcela vyvinutá včela prokouše víčko a vyleze z buňky. Dělnice začíná víčko prokusovat uprostřed, trubci a matky je odkusují na okraji. Košilky larvy, obaly kukly a předkukly zůstávají v buňce. Doba vývoje z vajíčka až po dospělého jedince se může zkrátit nebo prodloužit podle teploty plodového hnízda. Otevřený i zavíčkovaný plod přežije ještě bez úhony ochlazení na teplotu 24 až 16 C po dobu 24 hodin. Při delším pobytu v této teplotě již nastává poškození. Vedle uhynutí se objevují především deformace nohou a křídel.