Představiteli samčího prvku ve včelstvu jsou trubci. Jsou mnohem širší a robustnější než dělnice i matka. Nápadné jsou jejich dvě velké složené oči. Jejich sosák, který je ve srovnání se stejným orgánem dělnic krátký, slouží pouze k přejímání potravy od dělnic a někdy i k nasávání medu z buněk.   

 Oplození  

 Trubci mají pouze jednu jedinou úlohu: produkovat spermie a přenést je do rozmnožovacích orgánů matky. K oplození se trubci a matky setkávají ve volné přírodě na určitých místech = trubčích shromaždištích. Oplození proběhne na poměrně malém prostranství. Podle nejnovějších poznatků jsou to radiesteticky vyrovnaná místa ve volné přírodě. To vysvětluje, proč jsou tato shromaždiště trubců po dlouhá léta stejná. Na tato místa se trubci i matky slétají ni ze vzdálenosti 10km. Zpravidla se to odehrává za letové příznivého počasí kolem poledne. Kopulace se odehrává ve výšce asi 10m. Trubec při ní zanechává své kopulační orgány v pochvě matky jako "oplozovací znaménko" a padá mrtev k zemi. Toto znaménko může, jak se zdá, ihned odstranit další trubec. Tak se může matka na jednom nebo dalších snubních letech, které nemusí být v jednom dni, pářit s několika trubci. Průměrný počet je osm až deset. Jsou chováni od dubna do července v době nadbytku.   

Život trubce  

 Trubec se vyvine v trubčí buňce z vajíčka, které nebylo oplozeno. Tento způsob rozmnožování má název partenogeneze. Potřebuje k tomu 24 dnů od nakladení vajíčka. Čerstvě vylíhnutí mladí trubci se zdržují převážně v místech s plodem, kde je teplota 35 C. Tato teplota podporuje dozrávání spermií. Potravu dodávají trubcům dělnice. Od 8. dne života začínají létat ven, přičemž se krmí sami medem z medových buněk. Podle toho, zda jsou nebo nejsou úspěšní při oplozování, žijí 20 až 50 dnů. Trubci se v normálně vyvinutých včelstvech objevují pouze v dubnu až červenci a bývá jich 1 000 až 2 100. Protože trubec kromě páření nijak nepřispívá k provozu včelstva, není od července trpěn. Trubci přispívají např. i k udržení úlové teploty. Uvádí se i jejich jistý vliv na aktivitu včelstva. Při přezimování jsou nepotřební, a je jim proto bráněno v přijímání potravy. Ke stejnému jevu dochází, trpí-li včelstvo nedostatkem potravy. V takových případech dělnice odstraňují z buněk již trubčí larvy. Zpola vyhládlé, ztuhlé nebo mnohdy i mrtvé najde včelař trubce někde v koutku úlu, odkud jsou dělnicemi vyháněni a vytahováni, nebo jsou i ubodáni. Ne nadarmo se mluví o dívčí válce! Trubci, kteří mohou ještě létat, najdou občas útulek u osiřelého včelstva nebo u včelstva, jehož matka není ještě oplozena. Nemají vonnou žlázu a proto mohou zalétat do jiných včelstev. Trubci se mohou vyvinout z neoplozených vajíček neoplozené matky nebo matky s již vyčerpaným semenným váčkem (trubcokladné matky), ale i z vajíček dělnice, která začala klást (trubčice). Tito trubci jsou většinou mnohem menší, životaschopné spermie ale mají. V takovém případě mluvíme o trubčicovitém včelstvu. Trubec má nejvyšší tělesnou teploto 40° C a tím pomáhá v chladnějších dnech udržovat teplotu plodu. Na rozdíl od cizí včely, kterou včelstvo přijme pouze přináší-li sladinu, trubce přijme vždy. Tím ale pravděpodobně podporuje šíření nákaz. Po skončení snůšky jsou trubci vyhnáni z úlů. Jen osiřelé nebo trubcokladné včelstvo si trubce udržuje do pozdního léta. Vyhánění trubců chovatele upozorňuje na konec snůšky a na to, že včelstvo má matku v pořádku a naopak. Trubci od neoplozené matky se líhnou v dělničích buňkách, a proto jsou menší a pohlavně bezvýznamní. Včelstva chovají stovky trubců i když se nechystají rojit a i když tomu chovatel brání vkládáním mezistěn se vzorem dělničích buněk. Spojení matky s větším množstvím trubců v přírodě zabraňuje příbuzenskému páření (imbredizaci). Díky partenogenezi jsou trubci geneticky shodni s matkou. Z toho vyplývá, že matky přirozeně spářené vychované z plodu uměle inseminovaných (čistokrevných) matek produkují čistokrevné trubce. Proto u včelstev s matkami F1 podporujeme chov trubců vkládáním stavebních rámků, umožněním stavby v podmetu.