Včelstvo je společenství včel o jedné včele - matce, několika tisících včel - dělnic a v jarním a letním období i o několika stech včel - trubců.. V letních měsících byste jich v úlu, kde žijí, napočítali až sto tisíc. V zimních měsících zase něco mezi 20-ti až 50-ti tisíci. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zdai mají včelstva silná či slabá. 10 tis. včel váží cca 1 kg.
Včelstvo je silně sociálně uspořádáno, což se projevuje dělbou práce mezi jeho jednotlivými členy a koordinováno, což vede v jednotlivých ročních obdobích k zajišťování úkolů nezbytných pro život a přežití (u dělnic např. při vzniku medu, ohraně úlu, zapojování se do nedostatečně zajištěných činností),
 Aby mohlo včelstvo normálně a bez problémů existovat delší dobu, potřebuje tři typy jedinců: matku, určitý počet trubců a menší, nebo větší armádu dělnic: ti všichni dohromady mohou zajistit plodování (výchovu plodu) nezbytné pro zachování včelstva. Trubci se v zimě nevyskytují. Při správné funkci včelstva jsou tyto tři formy na sebe vzájemně odkázány. Každé z nich připadne během roku určitá, pro další existenci včelstva nezastupitelná úloha.   
 
Kde včelstvo žije
Dnes se včely chovají v úlech. Ale ne vždy tomu tak bylo. V počátcích včely divoce obydlovaly dutiny stromů. Postupem času se včely stěhovaly k lidskému obydlí, kde je lidé chovali v klátech, koštnicích a později v úlech. O historii včelařství se můžete více dočíst v kapitole Z historie po současnost.
V dnešní moderní době, jak by se mohlo zdát, se na výrobu úlů stále používají tradiční materiály, které obstály na jedničku. Včelaři sice  okusili pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, které se však doposud masově nerozšířily. Jednalo se především o např. polystyrenové úly, plastové mezistěny apod. Včelařina tak zůstává lidskou činností, kde spolu s ocelí vítězí přírodní materiály jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací.
Soudobý úl je v podstatě speciálně vyrobená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno a víko, pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“ úl. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná, včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V zimním období pak zase bývá  zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky (podle výšky nástavku). To již něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období.
 
Jak včely komunikují?
Včelí matky vylučují chemickou látku - feromon, obsahující kyselinu 9-oxo trans-decenovou a 9-hydroxy-decenovou. Této látce včelaři říkají „mateří látka“. Matky ji v pevném skupenství předávají pomocí mladušek všem dělnicím v úle, čímž dělnicím jejich zakrnělé pohlavní orgány neduří a jsou i nadále blokovány. Dělnice jsou po užití této látky jaksi klidnější, soudržnější a pracovitější. Naopak nedostává-li se jim jí, pak dokonce mohou samy klást, avšak pouze neoplozená vajíčka.
Druhy feromonů:
pohlavní  feromon - mateří látka láká říjné trubce, působí na potlačení rozvoje vaječníků dělnic
poplašný feromon - vyvolává útočnost
značkovací feromon - značkování česna aby nebloudily, značkování nalezeného zdroje snůšky
shromažďovací feromon - feromon matky vytváří soudržnost a chod včelstva
povrchový feromon - vonné látky po poznávání sounáležitosti
plodu feromon - stimulace přínosu pylu a nektaru do úlu
 
Jak včely vidí?
Vidění včel je schopnost ne zcela probádaná, ale alespoň nějaké informace máme, byť exaktně dokázané. Včela má očí celkem pět. První dvě jsou tzv. složené oči a další tři očka jsou jednoduchá, vložená mezi ta složená. Složené oči jsou zaostřené na nekonečno a například složené oči trubců se skládají až z 9 tisíc oček. Ostatní tři jednoduchá očka jsou zaostřena pouze na krátkou vzdálenost. Místo řas mají včelky mezi očky složených očí jemné chloupky. Vidí přitom barevně jako člověk, avšak společnou mají pouze šíři spektra barevného vidění, v oblasti vln krátkých, tzv. ultrafialových.
 
Signalizační tance, orientace včel  
Jakmile se někde objeví nový zdroj potravy, navštěvují jej včely ve velkém počtu. Když např. nechá včelař někde stát plást medu, je téměř okamžitě obležen včelami, které tento levně získaný pokrm odnášejí domů. Čím déle necháme plást medu na stejném místě, tím více včel na něm je - správným směrem je posílá včela slídilka. Zpráva o nálezu obsahuje všechny podstatné informace, včela je sděluje tancem. Když najde včela zdroj potravy do vzdálenosti l00m od úlu, tančí na plástu v kruhu. Zatímco neustále krouží, dělnice ji ohmatávají. Včela udělá kroužek doleva, po otočení kroužek doprava, což se opakuje a je pozorujícími včelami napodobováno. Přeloženo do lidské řeči by to mohlo znít následovně „Pojď a hledej, v bezprostřední blízkosti je něco dobrého." Včely, které od této chvíle odlétají za potravou, se jednoznačně koncentrují na zdroj, který jim napověděla tančící včela. Ta přinesla současně jeho vůni, resp. vzorek. Tancem může být naznačena dokonce i vydatnost zdroje. Je-li zdroj brzy vyčerpán, ustanou i tance. Když je místo nálezu dále než l00m, předvádí včela pátračka tance osmičkové, které obsahují mnohem více informací než tance kruhové. Létavky se dovídají nejen přesný směr, ale i vzdálenost nového zdroje potravy. Směr je určen pomocí současné polohy slunce. Počet tanečních figur za určitou časovou jednotku závisí na vzdálenosti nového zdroje potravy. Např. při vzdálenosti 1000m se tanec opakuje čtyři až pětkrát za čtvrt minuty. Úhel mezi sluncem a zdrojem udává informující včela i v tom případě, že je slunce schováno za mraky nebo jinou překážkou. Momentální polohu slunce pozná včela podle polarizovaného slunečního světla k čemuž jí stačí i kousek modré oblohy.
Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.
Včely si umí informace pamatovat a aktualizovat. Včely tančící až do druhého dne jsou schopny, aniž mezitím opustili úl, udávat polohu zdroje podle současného postavení slunce. Včelař může při přesném pozorování tanců zjistit, kam jeho včely právě létají, aniž by za nimi musel běhat. Tyto cenné údaje z oblasti řeči včel objevil Prof. Karl von Frisch (1968).