Trochu z historie
V roce 1793 dokázal berlínský rektor Christian Konrad Sprengel ve své knize "Odhalené tajemství podstaty růstu a oplodnění květin", že mnohé z nich se nejsou schopny samy oplodnit. Nezbytně k tomu potřebují určité druhy hmyzu. Teolog a filolog Sprengel, který nebyl tehdy znám jako přírodovědec, poznal, jak se zdá jako první význam chovu včel pro přirozený proces rozmnožování rostlin, a tím samozřejmě i pro zemědělství. Zůstalo na Angličanu Darwinovi, aby za půl století po smrti Sprengelově (1816) zařadil jeho objev do dějin vývoje přírodních věd. Před sto lety uveřejnil J.G.Mendel svou klasickou práci o výzkumu rostlinných kříženců - zakladatel genetiky. Mendel svou prací dokázal, že také dědičnost se řídí zákony vyjádřitelnými matematicky. Mendel jako přesný a přemýšlivý milovník přírody nebyl však jen botanikem s praktickým zaměřením na ovocnářství, nýbrž zároveň výkonným a v tehdejší době význačným včelařem. Zkoušel vše nové, hledal nejlepší včelu v zahraničí, aby se nakonec vrátil ke včele "domácí". Jako první potvrdil zalétávání trubců.  
  
Trochu z botaniky
Aby mohlo vzniknout semeno, ze kterého vyroste rostlina stejného druhu, musí se samčí buňky (pyl) dostat na samičí orgány květu (bliznu). Tento proces se nazývá opylení. Rozlišujeme samoopylení (u rostlin, které nepotřebují cizí pyl) a opylení pomocí opylovačů (vítr, hmyz). Mezi samosprašné rostliny patří např. fazole, hrách a některé odrůdy višní. Těm stačí samoopylení k opylení vlastní pyl. Byly by pro nás nezajímavé, kdyby se mezitím nezjistilo, že při opylení cizím pylem, přenášeným při intenzivním náletu hmyzu, je dosažena vyšší úroda. Při opylení pomocí opylovačů se pyl přenáší z jednoho exempláře rostliny na jiný exemplář stejného druhu nebo variety. U mnoha rostlin stačí vítr (rostliny větrosnubné), u většího počtu ale tuto úlohu plní hmyz (hmyzosnubné).   
V naší středoevropské oblasti můžeme předpokládat, že asi 20% všech rostlin je opylováno větrem. Nejznámějšími zástupci jsou všechny druhy obilovin, jako pšenice, ječmen, oves a žito, z plodových dřevin potom líska a ořešák vlašský. Včely ale sbírají pyl i z rostlin větrosnubných, často ve velkém množství, jako např. z kukuřice. Většina našich rostlin (80%) je ale odkázána na přenos pylu hmyzem. Jsou to především naše ovocné dřeviny jako jabloně, hrušně, blůmy, švestky a třešně, ale i angrešt, maliny a ostružiny. Zemědělské kulturní plodiny jako např. řepka olejka, různé druhy jetelů, rovněž okurky; dýně a mrkev mají po opylení včelami lepší úrodu po stránce kvalitativní i kvantitativní. Totéž platí pro slunečnice, trnky a hloh bílý a v neposlední řadě i pro luční porosty. Kdyby k těmto rostlinám neměl hmyz přístup, byla by násada plodů nebo semen nulová, nebo nepatrná. Mezi hmyzem, který zajišťuje opylení hrají včely nejdůležitější úlohu.   
  
Význam včely v přírodě
Na rozdíl od čmeláků, u kterých přezimuje pouze samička (matka), je u včely medonosné připravena na jaře armáda složená z mnoha jedinců, připravená k přenosu pylu. Včelstvo, které dobře přezimuje, má asi 4000 až 5000 létavek. I když má matka čmeláka ve srovnání se včelou při opylování vyšší výkon, je tento nedostatek více než vyvážen počtem včel.   
  
Výkonnost včely při opylování 
V dnešní době, kdy se vlivem životního prostředí snižuje počet druhů hmyzu, který nežije ve společenství, přicházíme na to, že by se měl zvyšovat počet včelstev. Je to nepochybné: podíl včel na opylování je asi 80 až 90%; mimořádný význam má u včel i věrnost místu a druhu květů. Nedokonalým opylením klesá nejen úroda mnohých zemědělských kulturních plodin, ale rostou i plody nevyvinuté, jejichž nižší kvalita je jednoznačná. Velikost a kvalita ovoce je závislá na počtu jader. Čím dokonaleji jsou květy opyleny, tím větší a hodnotnější plody narostou. To má velký význam v dnešním moderním ovocnářství. Po intenzivním opylení včelami se např. u řepky zvyšuje nejen hektarový výnos, ale i délka jednotlivých lusků. Počet semen v lusku, klíčivost a hmotnosti 1000 semen. Mnoho říkají pokusy z roku 1975 jedním druhem višně: stromy, které byly opyleny včelami, měly 16,8 kg ovoce na jednom stromě. Bez opylení včelami jenom 3,75 kg. Vysoké opylovací schopnosti včely medonosné přispívají rovněž k tomu, že mnoho divokých rostlin v přírodě, ale i naše ušlechtilé kvetoucí rostliny mají semena a plody. Včely pomáhají nejen nám, ale zajišťují potravu i ptákům. S výkonem při opylování těsně souvisí zatížení létavek při návštěvách květů. Když včela vyletí během jednoho snůškového dne v průměru desetkrát a navštíví vždy jen 20 květů, je to za den 200 květů. Včelstvo má v květnu - červnu kolem 30000 dělnic, z toho je létavek asi 10000. Toto včelstvo tedy může během jednoho dne navštívit, a tím i opylit dva miliony květů. To je jistě úctyhodný výkon.   
 
Věrnost druhu květu 
V úspěšném konkurenčním boji má včela medonosná ještě jednu vynikající vlastnost, a sice věrnost druhu květu. V praxi to znamená, že létavka, která naletuje na květ určitého druhu rostliny, navštěvuje tuto rostlinu tak dlouho, až odkvete a nemůže již poskytovat potřebnou potravu. Podle Zandera rozlišuje nejen druh květu, ale i jeho barvu. Když objeví včela např. kvetoucí třešeň, hledá podobné květy v jejím okolí tak dlouho, až je najde. Tato věrnost dosahuje podle Zandera u létavek včely medonosné až neuvěřitelných 41 %. Potvrdil to i Maurizio a Kollman analýzou pylových rousků. Našli pouze 0,3 % smíšených pylových rousků, mezi nimi ojedinělé rousky se třemi různými druhy pylu z řepky olejky, řeřichy a smetanky. U čmeláků zjistili Bildell Herold 40% donesených rousků obsahujících více než jeden druh pylu. Znamená to, že v navštívené oblasti sbírají čmeláci pyl z většího počtu druhů rostlin, to je pro intenzivní opylení bezcenné. Za stejných experimentálních podmínek se podíl smíšených rousků pohyboval u včely medonosné v rozmezí 1,5 až 3%.   
 
Věrnost místu 
Pod tímto pojmem je zahrnuta další pozoruhodná vlastnost včely medonosné: při sběrací činnosti se soustřeďuje na omezenou plochu, která zaujímá maximálně 100m2. Můžeme si to potvrdit pozorováním loupících včel: když zlikvidují např. plásty s medem, ještě dlouhé hodiny dále hledají na stejném místě nebo v nejbližším okolí. Velikost sběrné plochy je závislá na vydatnosti a atraktivitě navštívených květů: čím lepší je zdroj, tím menší je sběrná plocha (Büdel a Herold 1960). Tato věrnost místu může mít při opylení květů včelou medonosnou pozitivní i negativní vliv. Roste-li ve sběrném areálu, např. v sadě dostatečný počet odrůd, které se mohou nájemně opylovat, bude výsledek výborný. Pokud se stromy nájemně opylit nemohou, bývá výsledek žalostný.   
  
Vliv počasí a vzdálenosti 
Během jarní snůšky bývá ve středoevropské oblasti často proměnlivé počasí. To podstatně ovlivňuje intenzitu výletu včel. Při teplotě pod 10°C a zatažené obloze včely v podstatě nevyletují. Bezvětří a střídání intenzity světla např. při kopulovité oblačnosti, létání za pastvou podporuje. Jakmile ale zajde slunce za mraky, donutí to létavky k okamžitému návratu domů. Větrné, nebo dokonce bouřkové počasí vylétávání včel znemožňuje. Za takového proměnlivého počasí hraje vzdálenost včelstva od místa opylení významnou roli. Zaručené opylení lze pozorovat ještě ve vzdálenosti 800m. Za touto hranicí je počet včel výrazně menší a opylení není pochopitelně tak efektivní, jak bychom očekávali. Ještě horší situace nastane, jestliže je v bezprostřední vzdálenosti od včelstev jakákoliv atraktivnější pastva. Díky své věrnosti druhu květů a místu nálezu potravy nalétávají včely v takovém případě na místo bližší. Podobně je tomu i u velmi vzdálených atraktivních snůškových zdrojů, i tam je nálet včel výrazně ovlivněn meteorologickými podmínkami a konfigurací terénu. Pahorkovitá nebo dokonce kopcovitá krajina a nepříznivé letové podmínky včelám dolet na větší vzdálenost i znemožní.   
 
Předpoklady zajištěného opylení 
Protože člověk včely na rozdíl od volně žijícího hmyzu do určité míry vede a řídí, má možnost vytvořit pro opylování dobré předpoklady. Takovým opatřením je umístění včelstva do opylované kultury, nebo alespoň na její okraj. Kočování se včelami k ovocným sadům a kulturám řepky prospívá sadařům, zemědělcům ale i včelařům. Pro dokonalé opylení musíme ale v každém případě vytvořit předpoklady. Určitá opatření jsou nutná zejména za špatného počasí. Na ochranu před větrem postavíme úly na chráněnější místa mezi řadami stromů, na řepkovém poli přímo do porostu. Obě tato opatření zvyšují letovou aktivitu včel. Při kočování se včelstvy pro zlepšení opylení se objevuje otázka: máme včelstva přistavit několik dnů před květem, nebo až při plném květu? Včelstva, která dáme na stanoviště před květem, si pochopitelně vyhledávají potravu. Včely pak na opylovanou kulturu nezačnou létat ihned, protože se mezitím zalétaly na jiné zdroje někdy i více vzdálené. Nejvhodnější je, přivezeme-li včely ke kulturním rostlinám v době, kdy se objevují první květy. Včely najdou snadno dosažitelnou potravu ve svém bezprostředním okolí. Intenzivní opylení je tak zajištěno od začátku až do konce květu.   
 
Opylování aneb snoubení rostlin díky včelám
Včelařské časné léto je obdobím rojení a prvních medobraní. Včely jsou v plné síle a mimo sběru pylu se ze všech sil věnují přinášení nektaru z právě kvetoucích rostlin. Ten květinám slouží v podstatě jako lákadlo pro opylovače všeho druhu, z nichž jsou včely těmi nejpočetnějšími, nejuniversálnějšími, nejpřizpůsobivějšími a tím pádem i nejužitečnějšími. Mezi jejich „kolegy“ a „kolegyně“ patří čmeláci, motýli, různé druhy blanokřídlého hmyzu, ale i kolibříci a další opylovači.
 Na tomto místě je možná dobré připomenout, že opylování je ve své podstatě oplozování rostlin, nezbytné pro jejich rozmnožování a tudíž přežití. U hospodářských plodin či u ovocných stromů jsou produkty rozmnožování užitečné pro obživu člověka a zvířat (jako třeba jablka, hrušky, bobule, zrna atd.) a tak je opylování důležité i pro živočichy a člověka zejména. Dobrá produktivita a kvalita plodů je u většiny hmyzosnubných rostlin (rozumějte jimi ty, které se nedokáží opylit třeba větrem) závislá zejména na včelách, protože konstrukce jejich těla  je pro vniknutí do květu a jeho opylení jedinečná. Holt takový čmelák se všude nevejde (i když zase jeho sosák je superdlouhý – je to takový náš tlustý hmyzí kolibřík) a nebo je pro květ až příliš těžký.